Verbální a neverbální
Komunikujeme nejenom pomocí slov, ale také výrazem našeho obličeje, postojem našeho těla, gesty. Schválně si zkuste mluvit tak, abyste u toho nerozhazovali rukama, nezvedali obočí, neuhýbali pohledem nebo nepřešlapovali z místa na místo. Nebude to jednoduché. A naopak všímejte si druhých. Mají překřížené ruce na břiše? Rozhovor jim není příjemný, podvědomě si chrání nejzranitelnější místo.
Uhýbají pohledem doleva nebo zakrývají rukama svá ústa (drbou se, dotýkají se)? Pravděpodobně vám neříkají pravdu, proto jejich ruce zakrývají pusu. Ve verbální komunikaci je důležitý tón. Věta: ty jsi vážně skvělý; může znamenat, že člověk je opravdu skvělý nebo také úplně nemožný. To když je řečena ironicky.
Respektovat a být respektován
Určitě vám rodiče říkali, že nemáte druhým dělat to, co nechcete, aby dělali oni vám. A něco podobného platí i v komunikaci. Pokud nesnášíte ironii či sarkasmus, jízlivost, nepoužívejte to ve své komunikaci. Není to příjemné pro nikoho z nás a už vůbec bychom neměli ironii používat v komunikaci s dětmi. Mohlo by se totiž jednoho krásného dne stát, že zjistíme, že náš potomek trpí schizofrenií. 
Netvrdím, že pokud vám při rozbití talíře ujede věta typu: To je fakt skvělý; bude z vašeho potomka schizofrenik, to ne. Ale pokud jinak než s ironií, sarkasmem a jízlivostí komunikovat neumíte, pak je to velmi pravděpodobné. Zkuste respektovat druhého a možná se dočkáte respektu i od něj.
O tom se nemluví
V každé rodině jsou určitá témata, na která je uvalené informační embargo Fahd, nebo jsou tabuizovaná. Za dob totality to byl bezpochyby sex, po revoluci alkoholismus či gamblerství a teď? Která témata s partnerem či s dětmi raději neřešíte? Nevěra? Finance? Drogy? Nebo nemáte žádné? Pokud ne, gratuluji. Myslím, že jste světlá výjimka. Nicméně snažte se mluvit o všem, i pokud je to téma pro vás či partnera těžké. Když mluvit nebudete, problém nezmizí, jen se bude propast mezi vámi prohlubovat.