Nadstandartní zdravotnictví je realitou mnoha zemí západní Evropy. Ve zkratce, pokud někdo chce něco, co není zahrnuto v základní nabídce, musí za to zaplatit. Co takové extra služby obnášejí? Může to být různé. Často se objevují například lepší materiály (například že místo klasické sádry dostanete její lehčí alternativu), to, že si můžete vybrat, kdo vás bude operovat (třeba světová kapacita v oboru) nebo že na pokoji budete sami. Co je důležité poznamenat je, že vždy platí, že už základní služba je kvalitní, a extra péče se týká spíše následné péče a komfortu pacienta. Jinými slovy, když nezaplatíte, tak se vám pořád dostane velmi dobrého zacházení.
Je něco takového možné i u nás? Chtělo by se říci, že jak kde a jak v čem. Jsou totiž určité věci, za které by se nikdy platit nemělo. Některé nemocnice si třeba prý účtovaly extra poplatek za přítomnost otce u porodu nebo za možnost mít hned po porodu miminko u sebe. Peníze by neměly rozhodovat o tom, zda se s vámi v nemocnici bude zacházet s citem, s porozuměním a s úctou. Takže je potřeba se ujistit, že pokud povolíme nemocnicím, aby si za některé věci účtovaly peníze navíc, nedopadne to na ty, kdo si peníze navíc nemohou dovolit. Také je potřeba hlídat, co s penězi navíc nemocnice dělají. Za extra peníze by pacient měl vidět extra vybavení a lepší platy personálu.
Takže, připlatit si za lepší péči by měla být možnost, ne povinnost. Pokud budou mít lidé možnost zaplatit víc, měli by za to vidět lepší péči, než jaké se jim dostává právě nyní. Nesmí se stát, že péče o pacienty zůstane stejná, a zranění a nemocní budou muset sáhnout hlouběji do kapsy jenom proto, aby se jim dostalo toho, na co jsou momentálně zvyklí. Naopak musíme udělat všechno pro to, aby se peníze navíc odrazily v rostoucí kvalitě péče, lepších platech a například v nákupu nového vybavení.